Tábořiště Tallhoferův dol
Tallhoferův Dol
Naše tábořiště leží poblíž vísky Rabštejnská Lhota, v Pardubickém kraji, 6 km jižně od Chrudimi. Tábořiště je ohraničeno borovým lesem a potůčkem, za kterým je výhled na pole. Na pozemku je zděná kuchyně, jídelna, chatičky, umývárna, sprcha a suché záchody. Povrch tábořiště je pokryt štěrkem. Zázemí tábora doplňuje volejbalové hřiště, stůl na ping-pong a samozřejmě ohniště na pravý táborový oheň. Hygienický standard je každoročně monitorován hygienickou stanicí.
Legenda o sestrách Tallhoferových
V padesátých letech žily na místě dnešního tábora sestry Tallhoferovy. Nově vzniklé zemědělské družstvo sestrám zbořilo chalupu, s původem až v sedmnáctém století, a na místě rodného domu postavilo nový objekt (z toho se dodnes dochovala pouze kuchyně s jediným pozůstatkem po sestrách - kamny na dřevo). Sestry ale v Tallhoferově Dole nežily samy. Společně s nimi žilo na místě dnešního tábořiště desítky tisíc slepic.
Sestry byly postarší, stranily se lidí a obyvatelé se zase báli sester. K sestrám pravidelně jezdilo nákladní auto z nedaleké Chrudimi pro vajíčka. Jedinou osobou, která sestry nevštěvovala, byl místní pošťák Kotrfar. Oficiálně sestrám přinášel poštu, peníze, a také vždy povyprávěl o novinkách ve vsi. Ve skutečnosti si ovšem myslel na mladší ze sester Marii a kvůli tomu dlouho sedával u oblíbené kávy a vyprávěl.
Tak to šlo celá dlouhá léta až do onoho osudného dne. Poštmistr prošel cestou od vsi, propletl se mezi slepicemi a zabouchal na vrata domu. Dlouho bylo ticho. Teprve až na další zabouchání se přibelhala starší ze sester - Ágnes. Chtěla od Kotrfara převzít doručené psaní, které bylo určeno pro Marii. Ágnes se s ním dál už nebavila a vrátila se do domu. Poštmistrovi bylo divné, že se jinak věčně zvědavější z obou sester na nic nevyptává a že druhá sestra ho ani nepřišla pozdravit. Na oko se rozloučil, ale jakmile Ágnes zavřela dveře, nahlédl do domu pootevřeným okýnkem. To, co spatřil, jej budilo ze sna do konce života! V posteli ležela mladší sestra a na první pohled bylo jasné, že není živá. Společně s ní bylo v místnosti mnoho slepic, které si pranic nedělali z toho, že jsou v jedné posteli s mrtvou Marií. Po nekonečně dlouhých vteřinách zděšení se náš Kotrfar rozeběhl do vsi. Během pár minut probral hrobníka, faráře, řezníka, sedláka i místního doktora a do hodiny se vrátili zpět do Dolu. Při pohledu na Dol jim však ztuhla krev v žilách. Všechny slepice, tisíce a tisíce slepic, ležely mrtvé na zemi. A po sestrách ani památky...
Lidé se začali místa bát a nikdo zde už v chovu slepic nepokračoval. Místní řídící učitel sice ještě několik let po osudu sester pátral, leč marně...
Legenda říká, že až bude mít kraj okolo Tallhoferova Dolu namále, otevře se tajná štola a sestry přijdou na pomoc. Tradice také hovoří o tom, že každoročně o prvním srpnovém úplňku se sestry prochází po polích pod Tallhoferovým Dolem a hledají své slepice...